Pamětní kniha obce je psána od roku 1919, ale první záznam o živelné pohromě je až z přelomu let 1928/1929. V prosinci, lednu a únoru uhodily v kraji "neslýchané mrazy". V Libišanech napadly obrovské závěje sněhu, které znemožnily silniční dopravu a odřízly obec od okolního světa. Děti, které jako přespolní dojížděly (nebo docházely) do Měšťanské školy v Bohdanči, měly prázdniny. Smutný byl pohled v květnu 1929 na stromy bez listí a květů, které v Libišanech zničily silné mrazy. Co nezničily mrazy a vysoké příkrovy sněhu, to smetla větrná smršť, která se nad krajem a podstatnou částí našeho státu přehnala v podvečerních hodinách dne 4. 7. 1929. Kdo byl v okolí Libišan zrovna na poli, snažil se rychlým během "spasit" v některém z blízkých stavení. Kdo byl ve stavení, neodvažoval se naopak vystrčit hlavu ven. Větrná smršť řádila zhruba půl hodiny a po ní vypadala vesnice a blízké okolí jako kdyby se ocitly kdesi na západní frontě uprostřed bitvy o pevnost Verdun! Vichřice smetla obrovské množství střešní krytiny. Jednotlivé tašky se nacházely ještě hodně dnů daleko za vsí kdesi na polích a v lesích. Střechy ze stavení čp. 86 (F. Skála) a čp. 39 (J. Zvolský) byly celé nadzdviženy jako kdyby byly z pouhého papíru a byly "neseny" vzduchem do vzdálenosti 30 metrů! Vichřice zlikvidovala hladce i stoleté stromy, které buď vyvrátila nebo zlomila. Topolové stromořadí, vedoucí " k Mrcolandě" přestalo existovat docela. Kořeny stromů se zemí čněly do výše až 4 metrů! V samotných Libišanech vichřice napáchala škody přes čtvrt mil. Kč. Okresní péče o mládež v Pardubicích zaslala 180?Kč jako příděl ze státní vyživovací akce. Děti nezaměstnaných byly podělovány pečivem. Předešlá mrazová pohroma z počátku roku 1929 si vyžádala nadpoloviční odumření ovocných stromů (především třešní a švestek = 83%). Nahrazena byla pouze necelá sedmina stromů v roce 1930. Katastrofální sucho, "jakého pamětníka nebylo", zasáhlo Libišany a celou oblast státu v roce 1947. Krutá zima skončila až v březnu. Jaro a léto bylo neobvykle suché. Celé jaro nepršelo. Pár kapek spadlo teprve až v červnu, ale to úrodu nezachránilo. Žně dopadly katastrofálně a hrozil hladomor. Zbývá dodat, že přírodní katastrofu jako kdyby v jistém smyslu nahrála katastrofě politické, která následovala v roce 1948 (odmítnutí pomoci tzv. Marshallova plánu a přijetí hospodářské pomoci býv. SSSR). Katastrofální sucho z roku 1947 se opakovalo v roce 1976. Dne 22. 8. 1954 vypukl v domě čp. 32 požár, který se rychle přenesl do domu čp. 33. Požár vznikl při mlácení obilí a za oběť padly stodoly. Obytné domy zůstaly neporušené. V roce 1957 koncem prosince vyhořela stodola rolníka Falty. Příčina požáru nebyla zjištěna. Rok 1971 byl koncem května a začátkem června ve znamení přívalových dešťů, doprovázených krupobitím. Deště trvaly po tři týdny a největší škody způsobily na Pardubicku a Královéhradecku. Rozvodněné potoky a říčky odnášely senoseče, zaplavovaly pole, ale i stavení. Obzvláště silné bouře s krupobitím se přehnaly nad Libišany 5. 6. 1971. Silné vichřice se do Libišan vrátily v roce 1984 (v noci z 12. na 13. 7.). Způsobily v okolí Libišan rozsáhlé polomy. Dopoledne 23. 11. téhož roku se nad obcí přehnala další vichřice, mající rychlost až 140?km v hodině (síla orkánu). Také tato vichřice způsobila velké hospodářské škody v okolí Libišan a v obci samé.
Prameny: 1) SokA Pardubice: Pamětní kniha obce Libišan (od roku 1933 do r. 1976).
2) SokA Pardubice: Kronika obce Libišan (od roku 1977 do r. 1988).
Mgr. Petr Borovec | 12. 03. 2005 | [< B>2003 - číslo 7/8] | /P>
